Poezie - Jaroslav Seifert

Jarní Rondeaux

Máš po sněžence bledou pleť,

však ústa po růži ti voní.

Jsou slova lásky monotónní,

co počít mám si s nimi teď,

když čekám na tvou odpověď

a zmaten pospíchám si pro ni?

Máš po sněžence bledou pleť,
však ústa po růži ti voní.

Jen nakonec mě nepodveď,

a strach, který ti oči cloní,

ať zmizí rychle, prosím, hleď,

jako ten sníh, co padal loni.

Máš po sněžence bledou pleť,
však ústa po růži ti voní.

Láska - vřelá nebo chladná?

Často přemýšlím o lásce. Na moji otázku, co je to láska, jsem už odpověď dostala. V jedné knize Edgara Cayceho stojí psáno:

- Láska je dávání.
- Jakmile je naše "milování" doprovázeno nadějí na odměnu, pak to, co činíme, není dáváním.

Zajímalo by mě ale, jak poznám, že miluji. Možná od toho čekám příliš. Možná je to s láskou jako se zdravím. Nevíš, že ho máš, dokud o něj nepřijdeš. Možná jsem až příliš snila o hlubokém vřelém citu vyvěrajícím z mého nitra... Možná je láska umírněná, rozvážná a chladná a já si ji jen pletu s vášní...
Kdo ví. Kdo ví ?

Diamantová voda

Slyšeli jste někdy o diamantové vodě? Já se o ní poprvé dozvěděla před časem a nedávno jsem dokonce od přítele trochu dostala. Užívá se pro její blahodárné a ozdravné účinky. Pokud se chcete dozvědět více, doporučuji tento odkaz. Je zde důkladně vysvětleno a popsáno, jak se tato voda množí, používá a jak na živý organismus působí.

V tomhle směru jsem střízlivá. Nejsem z těch, co hned bezhlavě uvěří. Ale na druhou stranu, proč to nezkusit?! Účinkům diamantové vody nevadí ani mráz, ani var, takže pokud se člověk chce ujistit o nezávadnosti, může si vodu klidně převařit.

Řídím se heslem, že nejdřív se má člověk osobně přesvědčit, než začne vynášet soudy. Proto jsem se rozhodla DV zkusit i já... A i kdybych nezaznamenala žádnou změnu, začala jsem konečně dodržovat pitný režim a žít zdravěji.

Jestli vás to zaujalo a máte zájem účinky DV také vyzkoušet, můžete mi napsat. DV se šíří lidmi, co ji užívají, zdarma.

Aj pro pokročilé

Vážení odborníci anglického jazyka, víte, co to znamená?

-> Come shall ten well bload ?

-> Ten well bload shell when blaight !

Když nebudete vědět, zkuste si to přečíst nahlas... =D

Dům

Protože jsem včera nemohla usnout, sáhla jsem po útlé knížečce, kterou jsem měla už pár týdnů rozečtenou a kolem jedné hodiny ranní se konečně dobrala jejího konce...

Ačkoli má jen 124 stran, nečetla se mi moc dobře. Kniha začíná příchodem mladého malíře před starý, na první pohled opuštěný dům, jenž mu nabídl národní výbor. Ale k jeho překvapení je původně pustý dům plný nájemníků...
Začátek si mě získal svou poutavostí a lehkostí. Až poté se začal děj postupně rozvíjet. Mladý umělec byl svědkem podivuhodných událostí a na nepřímý nátlak nájemníků v domě zůstal...
Text je psaný er-formou (vypráví se o mladém muži ve 3. osobě), nájemníci nejsou představeni jménem (dají se rozeznat jen na základě popisu vzhledu a vlastností) a chybí jasné oddělení dialogů. Proto se mi často text jevil jako zmatený a nepřehledný. Ke konci jsem si musela celé úseky číst znovu a znovu, abych vůbec pochopila, o čem je řeč a hlavně kdo ji pronáší.

Pominu-li ale moje mírné potíže se srozumitelností, kniha se mi líbila. Dům je modelovým příběhem současného světa. Novela, odehrávající se na území města Prahy za našeho socialismu, se dá považovat za metaforicky pojaté přiblížení totality. Lidé v domě ztratili vlastní identitu, zjednodušili si život podřízením se silnější osobnosti, autoritě a žili ve stínu. Přiřadili se k proudu a plnili i "nesmyslné" obřady, aby měli klid a jisté odměny.

Autorem je Jan Kameníček. Jeho dílo se nevyhne přirovnání k tvorbě a stylu velkého Franze Kafky. Stejně jako on, i Kameníček zachycuje ve svém díle postavy podivínské, formované prostředím, ve kterém žijí, straněné společnosti. Jsou popsány nepřímo, poznáme je podle vystupování a myšlení.

Alchymista

Tak se jmenuje mistrně napsaná kniha, jejímž autorem je Paulo Coelho. Líčí cestu španělského pastýře za zakopaným pokladem. Za tímto pohádkově laděným příběhem se ale ukrývá hledání smyslu života a odhalování duchovních tajemství. Kniha obsahuje spoustu zajímavých myšlenek, které vás donutí k zamyšlení.

Mě oslovily tyto:
- Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen.
- Lidé poznají velice brzy, proč mají žít. Možná právě proto se velice brzy vzdávají.
- Když se naučím rozumět řeči beze slov, porozumím světu.
- Měj vždycky na paměti, co chceš.
- Když si něco přeješ, celý Vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.
- Vždycky je na světě jeden člověk, který čeká na svůj protějšek, ať uprostřed pouště nebo uprostřed velkoměsta.
- Zlo není to, co vchází člověku do úst. Zlo je to, co z nich vychází.
- Člověk miluje proto, že miluje. Není k tomu žádný důvod.
- Každý člověk na Zemi má poklad, který na něj čeká.
- Když se pokoušíme být lepší, než jsme, všechno kolem nás se také zlepšuje.
- Každé hledání začíná štěstím začátečníka. A vždycky končí zkouškou dobyvatele. (Nejtemnější chvíle nastává před úsvitem.)

Loučení

Využívám dnes své poslední příležitosti a přispívám jakožto nezletilá. Od zítřejšího dne se mi totiž, jako mávnutím kouzelného proutku (tedy spíš po předložením občanského průkazu =D ), otevírají nové možnosti:

- mohu jít do kina na film přístupný od 18-ti let

- mohu volit

- mohu legálně požívat alkohol

- při výměře trestu se přihlédne jako k polehčující okolnosti k tomu, že jsem spáchala trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých

- a hned zítra se mohu vdát. =D

A jakožto zletilá:

- jsem odpovědná za mnou způsobenou škodu na majetku, zdraví či občanské cti

- jsem povinna vyřizovat si veškeré případné záležitosti s úřady osobně

- v případě uzavření smlouvy o pracovním poměru mám stanovenou pracovní dobu na 40 hodin týdně (narozdíl od mladistvích, kteří mají max. 30 hodin týdně a nesmí pracovat v noci), můj zaměstnavatel má právo mi nařídit přesčasy a musím počítat s nemalými srážkami ze mzdy.

Upřímně řečeno, nejsem si jistá, jestli mám očekávat změnu k lepšímu a jestli by nakonec nebylo lepší zůstat pod ochrannými křídly nezletilosti...

Čas

Dnes! Dnes jsem se konečně zastavila a nekompromisně rozhodla přispět novým vpiskem. Nemohu totiž uvěřit vlastním očím... Poslední příspěvek je ze 20. října a za pár dní už začne prosinec!

Ten čas tak strašně letí… Den za dnem, týden za týdnem se střídají s neobyčejnou rychlostí. Když se tak ohlížím, s hrůzou zjišťuji, jak málo jsem se věnovala tomu, čemu jsem skutečně chtěla. Zvláštní. Kam se poděl můj volný čas??? No, přiznávám, že drtivá většina mého času je stravována školou, úkoly a učením. Ale co ten zbytek? Volná odpoledne, večery, víkendy… Jako by mi život unikal mezi prsty a já jej nedokázala sevřít a zachytit tak každý okamžik. Tolik času zbytečně promarním nad hloupostmi. Proč jen se stále nedokáži přinutit a začít skutečně plnohodnotně žít?

Portrét

Tenhle portrét na mě opravdu zapůsobil. Vyzařuje pohodu a klid. =)

Denní sny

Přečetla jsem několik knih s duchovním a psychologickým zaměřením, jejichž hlavní myšlenkou bylo uvědomění si podstaty lidského Bytí. Já bych se ale chtěla zmínit o jedné z mnoha dalších pozoruhodných myšlenek. V posledních dnech mne totiž okolní působení nutí přemýšlet nad sny...

Nemám ale na mysli sny obvyklé, které se nám zdají v noci, nýbrž "sny denní" (jak bylo trefně označeno v jedné takovéto knize). Jsem přesvědčena, že tyto "denní sny" sníte i vy, jen jste se ještě nesetkali s tím, že by je někdo pojmenoval a popsal. Lidská mysl má mnoho zákoutí, pro která ani nemohu použít konkrétní název - žádný totiž nemají. Ale zpět ke snům; nevím, jak to vnímají ostatní lidé, ale pokusím se vám nastínit moje vlastní zážitky a pocity...

Seděla jsem v obýváku, zachumlaná do deky a snažila se učit. Ani nevíte, jakou mi dalo práci plně se soustředit na Nauku o zvukové stránce jazyka a vštípit si alespoň význam slov fonetika, fonologie a foném, než se mi myšlenky rozlétly všemi směry. Zrak se mi rozostřil natolik, že se jednotlivá slova slila v jednu černou šmouhu a dohadování mamky s taťkou ke mně doléhalo už jen z dálky, přes jakousi clonu. To byla ta příhodná chvíle. Nalézala jsem se ve zvláštním rozpoložení, kdy moje smysly byly rozostřené a má mysl se toulala někde jinde. Zřejmě jsem tak poskytla svému mozku dostatečný prostor, aby mi pustil krátký střih. Řádově se jedná o pár sekund, kdy se mi před očima zcela jasně odehraje zpravidla ozvučená scénka, jejíž námět je podle mne absolutně scestný vzhledem k situaci, v jaké se nalézám. Když jsem tedy dnes seděla v obýváku s učebnicí v ruce, místo slov měla černou šmouhu a místo doléhajících hlasů jen šum, pustil se mi záběr starého domu. Dva muži středního věku z něj vynášeli přibližně stejně starou tmavovlasou ženu zabalenou v dece. Dům byl opuštěný, pravděpodobně stál někde na samotě a oba muži byli záchranáři...

Stejně náhle jako scénka přišla, tak i odešla. Obsah podle mne není tak podstatný, spíš mne zajímá, proč se nám ty zvláštní "denní sny" zdají...

Někdo tenhle nudný vpisek přejde. ;-) Někdo zná možná odpověď a je mi schopen odpověděť. Ale určitě se najde někdo, koho tím donutím k zamyšlení. =)